Toulka po stopách Alfréda Jindry

historický příběh

Alfréd Jindra

Datum a místo narození 31. 3. 1930, Praha

Datum úmrtí 7. 5. 2006

Sport Rychlostní kanoistika

Disciplína C1 10 000 m

Kanoista, který v Helsinkách 1952 získal bronzovou medaili v závodě jednotlivců na 10 000 metrů. Před LOH 1956 v Melbourne ale onemocněl obrnou a ochrnul na dolní část těla, zbytek života strávil na invalidním vozíku. Jeho osud popsal spisovatel Ota Pavel.

Se závodní kanoistikou začal ve vodáckém oddíle SK Smíchov, později však spolu s partou kanoistů přešel do Klubu vodních sportů Podolí, ale po vojně se na Smíchov vrátil. Vyučený soustružník pracoval v ČKD Sokolovo. Z továrny šel přímo na vodu a trénoval. Zpočátku jezdil na kanoi dvojic, ale protože jeho partner často vynechával, začal jezdit kanoe jednotlivců. Jeho sportovním vzorem byl dvojnásobný olympijský vítěz J. Holeček a ten mu také postavil loď "na míru".

Už nominace na Hry XV. olympiády 1952 v Helsinkách ve výsostní československé disciplíně – kanoi – byla pro Jindru vyznamenáním. Startoval na trati 10 km a chtěl se vyrovnat svému vzoru Holečkovi. Zprvu se závod pro něho vyvíjel výborně. Až do poslední obrátky "táhl" za sebou Američana Franka Havense a Maďara Gábora Nowaka, ovšem ti ho u bójky šikovně předstihli a Jindra dojel třetí. Bronzová medaile byla sice útěchou, ale školácká chyba ho hodně mrzela. Rozhodl se, že v Melbourne ho už nikdo neporazí.

"Makal jako divý ve dne na řece, v noci v závodě, nebo opačně, jak situace žádala." Hry olympiády v daleké Austrálii mu však zůstaly odepřeny. Nejdříve onemocněl infekční žloutenkou, pak prodělal zánět mozkových blan a roku 1957 ulehl s chorobou, která zanechala trvalé následky, s dětskou obrnou. Mohl se pohybovat jen na invalidním vozíku, ale ani pak se nevzdal. Tvrdě cvičil a s pomocí rodiny, přátel a lékařů, zejména F. Picka, F. Véleho a L. Schmidta se vrátil do normálního života.

Začal studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze a úspěšně ji absolvoval. Na doporučení spisovatele Oty Pavla, který o něm napsal povídku v knize Syn celerového krále, se dostal do Československého rozhlasu, kde připravoval ve své době velmi populární relaci Studio sedm. Za jeho životní postoje mu byla udělena výroční cena Českého klubu fair play, aktivně se účastnil činnosti Českého klubu olympioniků. Na otázku, co pro něho znamenala účast na Hrách olympiády, odpověděl – "zjištění, že toho mnoho neumím a musím začít znovu, od začátku". Svým životem dokázal, že to umí. Zemřel v Praze 7. května 2006.